Americká kancelářská krize: co znamená pro Prahu a střední Evropu?

Americké kancelářské budovy se prodávají za zlomek původní hodnoty – chicagský mrakodrap, který dříve stál 68 milionů dolarů, nedávno změnil majitele za pouhé 4 miliony. Loňský rok přinesl 204 krizových prodejů kancelářských nemovitostí v celkové hodnotě 5,2 miliardy dolarů. Čísla jsou alarmující, ale důležitější než samotné výsledky je mechanismus, který za nimi stojí.

Americký trh byl postaven na obřích budovách pronajímaných jedinému korporátnímu nájemci. Když Chevron nebo Google strategickým rozhodnutím vyklidí stotisíce metrů čtverečních najednou, celá budova se přes noc ekonomicky zhroutí. Téměř 60 % velkých amerických kancelářských budov pokleslo od pandemie pod 90% obsazenost – a pouhých 8 % celkového fondu přitahuje prakticky veškerou novou poptávku.

Střední Evropa se vyvíjela jinak. Typická pražská kancelářská budova má 15 000–25 000 m² a pět až patnáct nájemců. Centra sdílených služeb – páteř středoevropského kancelářského trhu – pronajímají významné plochy, ale zřídkakdy celou budovu. Odchod jednoho nájemce je pro pronajímatele bolestivý, nikoli však existenciální problém.

Tato strukturální odolnost je reálná – ale neměla by uspávat. Stejné úrokové tlaky, které stlačují americká ocenění, fungují i v eurozóně. A hlubší otázka pro Prahu i Varšavu zní: dokáže AI přeformovat počty pracovníků, na nichž centra sdílených služeb závisí? Pokud ano, hrozí podobné „skoky přes propast" – jen s jiným spouštěčem.