Nový kancelářský palác oživí Hybernskou ulici

Dům je formován dvěma základními architektonickými principy. Urbanistický vychází ze stávající prostorové kompozice budov Masarykova nádraží. Velké nárožní budovy jsou propojeny nízkými dvoupodlažními stavbami. Nárožní budovy vytváří akcent, mají valbové střechy a nejsou orientované jedním směrem. Na tento rytmus jsme se rozhodli navázat novou hmotou budovy – jednoduchým obdélným kvádrem s valbovou střechou. Druhý princip formuje charakter stavby. Navazuje na tradiční architektonické tvarosloví s dělením na tři horizontální vrstvy – sokl, hlavní část a šikmá střecha.

Proměna, kterou okolí Masarykova nádraží prochází, je v pražském prostředí svým rozměrem a ambicí nevídaná. Těsně za hranou Starého města se postupně prázdné prostory oživují novou výstavbou, rozprostřené od bran Starého města až k patě vrhu Vítkov, Karlínu a Žižkovu. Budova bývalé pošty č.15 není rozměrem velká. Novým přemostěním železnice se dostala do zcela nového a důležitého postavení předpolí. Právě prázdný prostor nad kolejištěm umožňuje dlouhé průhledy ze vzdálenějších směrů, z nového zeleného mostu, z magistrály, z Vítkova, z protilehlé strany Masaryčky a potvrzuje exponovanou polohu pro umístění nové budovy.

Ulice Hybernská i přes dlouho zanedbaný stav patří mezi významné středověké cesty. Historicky propojovala Prahu – sídlo koruny s Kutnou Horou – pokladnicí českého Království. Prašná brána je na dohled od stavebního záměru a záhyb trasy Hybernské je stopou středověké parcelace. Masarykovo nádraží naopak představuje průmyslový rozvoj 19. století, je prvním nádražím parostrojní železnice v Čechách a nejstarší provozované koncové nádraží. Místo je na křížení stavebních etap, pohybu lidí i aut, ale i historických vrstev.

Interpretuje je však novým způsobem, který je inspirován renesancí, stejně jako nádražní budovy. Dům v kontaktu s parterem lemují převýšené oblouky, které navazují na původní klenuté oblouky historické budovy. Navrženy jsou z ušlechtilého materiálu, umělého kamene nebo terazza. Nad soklem tvoří tělo domu tři podlaží s rozměrnými okny, které proporcí odpovídají typickým oknům domů 19. století. Střecha a římsa jsou pak tvořeny polovičním modulem okenních otvorů. Hustší dělení stavbu více uzavírá, vytváří střešní krajinu a brání vnitřní prostor před nežádoucími slunečními zisky. Drobné zaoblení jednotlivých modulů fasády vychází ze zaoblených oken vlaků a lokomotiv a stavbě dodává jedinečný detail. Barevné řešení je inspirované fasádami 19.století ve starorůžové, avšak v probarveném betonu.

Zaujal Vás tento článek? Přečtětěte si další články z našeho blogu.

Zdroj: Architektonické studio OVA